Sokol Staříč Tělocvičná jednota

Založení jednoty (1911)

Pamětní deska Tělocvičné jednoty Sokol Staříč, založené v listopadu 1911, zhotovená k 110. výročí v roce 2021
Pamětní deska ke 110. výročí založení jednoty (2021)

Na popud učitele Havránka a několika staříčských občanů byla na své ustavující schůzi dne 5. listopadu 1911 založena TJ Sokol ve Staříči. V té době to byl první pokrokový spolek v obci. Za značné účasti tehdejší staříčské mládeže byl v tento den ustaven za příkladné pomoci brušperských patronů první výbor. Jeho starostou byl zvolen bratr Havránek, učitel zdejší školy, místostarostou bratr Vrba, učitel, a Prokop Hynek jako první náčelník. Dále pak Josef Lanča, Vilém Prokop, Jan Velička, Jan Chvostek, Albína Míčková a další.

Program a úkol nové Jednoty se řídil Tyršovým heslem: „Ve zdravém těle zdravý duch“. Bylo to bráno vážně – doslova a do písmene. Cvičitelský sbor ve složení Hynek Prokop, Josef Lanča, Blažej Laník, Karel Šigut, Josef Plaček, František a Vilém Prokopovi začal se cvičením 3. prosince 1911. Zkušenosti i rady přijímali činovníci i cvičitelé Jednoty hlavně od bratra Janáčka z Brušperka.

Po čase do Jednoty přistoupili rolníci, z nichž se stávali velmi svědomití cvičitelé. Jejich obětavou práci velmi usnadnila nesmírná podpora, obětavost a trpělivost manželů Albíny a Jana Míčkových, majitelů hotelu U Dvou lvů, jehož sál sloužil v té době jako tělocvična. Sestra Míčková byla od počátku podporou učitele Havránka při zakládání Sokola. Dalším zářným příkladem byla starostlivá paní Františka, která dbala o topení a čistotu tělocvičného sálu skoro až do své smrti, jen proto, aby ji Sokoli zanesli na hřbitov, až zemře. Toto přání i přes nepřízeň počasí cvičenci splnili.

První světová válka a ženský odbor

První světová válka, hlavně její poslední léta, přinesla s sebou těžkosti v tom, že pomalu, ale znatelně řídly řady cvičenců v důsledku jejich odchodu na frontu. V roce 1919 byla v obci poprvé hrána čsl. hymna. Stalo se tak 24. ledna ve smutný den pro naši Jednotu, kdy ztratila nadějného cvičence bratra Bohumila Prokopa.

V roce 1921 dochází ke změně stanov v tom smyslu, že cvičení se mohou zúčastňovat také ženy. Na popud výboru a neúnavné sestry Irči Murckové dochází k založení ženského odboru a její zásluhou navštěvuje pravidelně cvičení 8 žen, které také vystoupily poprvé na veřejném cvičení na louce u mlýna, kde s nimi cvičilo i 18 mužů.

Vlastní cvičiště

Cílem TJ Sokol bylo vybudování vlastního letního cvičiště. Činnost Jednoty byla bohatá a členstvo šetrné. Byl utvořen stavební fond, na který se ukládala koruna ke koruně, a začalo se uvažovat o koupi pozemku pro toto hřiště. Stálo to mnoho námahy a úsilí, než se našla cestička k německé uhelné severočeské společnosti, jež byla majitelem vyhlédnutého pozemku. Když byl tento zajištěn a převeden na TJ Sokol, muselo dojít ke značnému převozu zeminy a úpravě terénu. Nastoupily obětavé ruce členů, cvičitelů a příznivců (docházely příspěvky i v hotovosti). Pracovité ruce, lopata, kolečka a chuť do práce nakonec vytvořily dílo, které dle názoru hostů bylo nejhezčím koutem v okrese a stalo se každou neděli místem oddechu a odpočinku.

Okupace (1939–1945)

15. březen 1939 – nejčernější den našeho národa – byl jen vyústěním nerozhodnosti tehdejší vlády a začíná šestiletá kalvárie našeho národa. Činnost TJ se omezovala jen na cvičení. Jednota věnuje zábavné knihy obecní knihovně ve Staříči. V roce 1940 se likviduje cihlářský odbor a na zdejší hostinec nastupuje majitel pan Paseka, se kterým jednota navazuje jednání o podmínkách pro cvičení. Přicházejí zprávy o persekuci a zatýkání. Výbor ve snaze zachránit stávající stavební materiál rozhodl na členské schůzi ze 14. května 1940 o stavbě pavilonku. Následkem válečných poměrů i k této menší stavbě došlo až po roce 1943. To už bylo pozdě, neboť 11. dubna byl majetek jednoty zabaven a další činnost zakázána fašisty.

I herci, kteří již skoro stáli na jevišti, museli upustit od hry „Poslední muž“ za režie bratra Chamráda. Jako by výběr hry – právě toto slovo „poslední“ – dával již náznak všeho posledního. Nejen, že toto divadlo se neodehrálo a sokolští ochotníci byli vyhnáni z prken jeviště, ale znamenalo to současně poslední činnost, poslední vydechnutí s odmlčením jakékoliv veřejné činnosti Sokola i jeho divadelních ochotníků. Na tomto úseku činnosti jednoty nutno poznamenat, že to bylo odvětví činnosti s největší úrovní divadla vůbec a zůstane dlouho příkladem obětavé a velmi náročné scény v naší obci.

Slet 1948

V roce 1948 se konal 11. slet v Praze: Jsou mezi námi pamětníci, kteří cvičili na tomto nezapomenutelném sletu – bratr Kuča, Zdeněk Prokop, Emilie Magnusková a další.

Znovu napjatá situace. Slet se konal v létě po Vítězném únoru, Únoru, který znamenal pro Sokol pohromu. Bude, či nebude 11. slet? Nakonec byl. Sokol jako jediná složka u nás se tehdy mohla svým sletem postavit proti komunistům, i když měli velmi malou naději. Marie Provazníková (náčelnice Českého svazu sokolského) prohlásila: „Ještě žádný slet nebyl tak pečlivě připravován, jako slet jedenáctý.“ Pár dní nové vlády v čele s Gottwaldem a Sokol v naší republice skončil.

Obnova po roce 1960

50.–90. léta jsou nám všem známa. Vzpomeňme starostu Sokola Staříč Jaroslava Václavíka:

Přišel jsem mezi sportovní přátele v roce 1960, jako aktivní hráč a z podnětu tehdejšího předsedy MNV Albína Šiguta, který mě přesvědčil, abych se jako poslanec za MNV zapojil do tělovýchovné jednoty ve Staříči. A tak jsem se zúčastnil výroční členské schůze a odcházel jsem jako nový jednatel TJ.

Zjistil jsem, že tělovýchova ve Staříči živoří a že je udržována při činnosti jen zásluhou několika členů, hlavně žen, které však stačily na cvičení v odboru ZRTV, ale na údržbu a zvelebování tělovýchovného areálu jim nezbylo času a neměly sil. Bylo to také zásluhou toho, že v přímém sousedství sokolského hřiště vyrůstal nový kulturní dům, který řadu let pohlcoval veškerou pracovní iniciativu i členů TJ, neboť bylo slíbeno, že tam bude i naše tělocvična. Proto hřiště bylo ve velmi špatném stavu, oplocení od hlavní cesty neexistovalo, dřevěný plot od Paseky se rozpadal, drátěné pletivo od cesty na Hradčany bylo pošlapáno v trávě a přes hřiště vedl chodník. Nářadí ze sálu od pana Paseky, kde se předtím cvičilo, jsem našel vyhozené pod okapem, byl tam kůň, kladina i bradla.

Bylo jasné, že bude nutné začít znovu, ale s čím a s kým? Tělovýchovná činnost v naší obci se v tomto období opírala o rodiny bratra Kuče, ing. Plesníka, Karla Brože, Jardy Klečky, manželů Pokludových, Magnuskových, Cyrila Kozelského, Břetislava a Oldřicha Konečného, z mladších pak Luby Slováčka, bratří Slaninových, Josefa Václavíka a Jany Kostkové či mladší paní Čtvrtkové-Hajné, bývalé ředitelky školy ve Staříči.

Jaroslav Václavík, starosta Sokola Staříč